Březen
Na náš v pořadí již třetí „geocaching day“ jsme se rozhodli odskočit si během skoro jarních prací kolem domku mojí babi. V blízkosti se totiž nachází jedna velice poutavá keš a jelikož počasí dosti přálo, den na procházku jako dělaný. Když se tedy v průběhu odpoledne, krátce po svačince, našel čas, hned jsme vyrazili. Jako poctivého hledače jsme vzali i Belinku, našeho pesana, která se pak ukázala spíše jako plašič mudlů.
Jelikož se keš nachází v blízkosti jednoho hradu a ideální přístup je k ní kolem hlavního vstupu na nádvoří, kam se na s pesanem moc nechtělo, zvolili jsme cestu jinou. Vydali jsme se okolo hradu po lesní cestě. Díky tomu se nám naskytlo několik neobvyklých pohledů. Ani jsem nevěděl, že je tu tolik cestiček a někdy se sem chci vypravit probádat je na kole.
Keš má být schována v kořenech velikého stromu s hodně kmeny. Oči nás celkem rychle zavedli k jednomu takovému stromu. Bohužel se po chvíli ohledávání ukázalo, že tenhle to nebude a tak nám nezbylo než se vyškrábat do příkrého kopce a zkusit štěstí o vrstevnici výše.
GPSka i rozum nás během chvíle zavedli již ke správnému stromu a keš byla hned na světě. Zatímco brebercaa se starala o logování, já hlídal Belinku. Ta se najednou naježila, když v tom vyběhl na mez malinký psík. Belinka hluboce zavrčela, na což mladík, který měl toho druhého psa na vodítku reagoval tím, že popojel po mezi asi o dva metry níže a s vyděšeným výrazem v očích pravil: „Co tam je?!“ Když sem ho uklidnil, že jen pes a že ho držím, odvážil se vyjít nahoru i spolu s kamarádem a kamarádkou. Následně jsme se dozvěděli, že neví co má od toho malého ratlíka čekat, že ho má jen půjčeného. Kešku naštěstí brebecaa zatím ukryla a tak nic netušící kolemjdoucí v klidu pokračovali v procházce.
Celkově opět úspěšný a příjemně strávený den, tedy alespoň jeho část a oba se těšíme na další…
