Duben
Musím se přiznat, že nedávné životní události mne naprosto zbavili chuti prakticky do čehokoliv. Upadl jsem do tápání a nevěděl co s časem. Naštěstí má člověk kamrády a hlavně kamarádky, se kterými se dobře zapomíná na špatnosti, které život přináší, a tak jsem se po celodením řezání dříví snažil vymyslet program na podvečer. Původní plán, vyrazit do bazénu, lehce selhával vlivem značné únavy z propařené sobotní noci. Inu přemýšlel jsem a napadl mě geocaching. Když jedna společnice odešla, třeba to zaujme jinou. A povedlo se. Krátce před osmou jsem zazvonil u jejích dveří, akorát se prý chtěla jít sprchovat, takže jsem to měl tipťop. Moc jsem jí toho nevysvětloval, jen prostě obleč se a pojeď se mnou. Naštěstí souhlasila…
K první kešce jsme dojeli za pár minut. Vystoupili z auta, došli na přesné místo, já zvedl šutr a keška byla na světě. Asi až v tu chvíli bylo kamarádce zcela jasné kam jsem ji vytáhnul. U nedalekého stolku jsme se zalogovali, objasnil jsem několikero skutečností kolem geocachingu, schovali jsme kešku zpět a vyrazili k autu a pro další kešku.
S druhou keší bohužel začali problémy. Nejdříve jedny špatné souřadnice, které nás zavedli kamsi k řece, ale žeď nikde. Pak další, které nás poslali na starý hřbitov. Tam už zeď byla, ale zároveň padla tma, takže jsme hledání museli vzdát a vyrazit k domovu. Tam jsem pak zjistil kde je byla chyba a někdy se vrátíme na správné místo.
Podvečer to byl ale překrásný a nakonec jsem doma zjistil, že kamarád se tomuto hobby kdysi také věnoval…
