Březen
Po nedávném úspěchu při hledání své první keše, jsme s přítelkyní využili hned první volné neděle k hledání dalších keší v okolí. Počasí nám přálo a tak vše slibovalo příjemný den strávený procházkou. Vše začalo již dopoledne doma na internetu. Prohledal jsem nejbližší keše, k těm, které nás zaujali, jsem vytiskl potřebné indicie a nahrál souřadnice do GPSky. Zbývalo už se jen posilnit obědem a vyrazit.
V plánu jsme měli celkem 4 keše a začali jsme hned tou nejvzdálenější, ale zároveň nejjednodušší, jak se nám tedy z počátku zdálo. Nachází se totiž na poměrně zapadlém místě na druhém konci města. Správné místo jsme našli poměrně snadno, stačilo projít areálem nemocnice, podlézt parovod a byli jsme u pařezu, pod kterým měla keš být. Až po chvilce ohrabávání jsme si všimli, že kousek vedle je ještě jeden pařez a tam již skrýš byla dosti zřejmě vidět. Otevřeli jsme krabičku a rázem jakoby se z toho klidného místa stalo námšstí. Z jedné strany přišel mladý pár se psem, ale naštěstí se vidali po přelezení parovodu na opačnou stranu. V klidu jsme se tedy zalogovali a už už chtěli kešku opět zavřít a schovat, když v tom přicházel z druhé strany další pár. Ti prošli kolem nás a sedli si opodál na lavičku. K tomuhle všemu ješte v lesíku zrovna řádili freestylisti na kolech. Mají tam totiž udělaný parčík s několika skoky. No ale myslím, že naše snažení bylo dostatečné a tak těžko někdo tuší, co jsme to tam skutečně dělali. Kešku jsme vrátili na místo a vydali se k další.
Následující keš byla již o něco složitější. Souřadnice nás zavedli do názdražní budovy, kde bylo nutno získat počet několika věcí uvnitř. Čísla pak bylo potřeba dosadit do vzorečku a po výpočtu získat souřadnice, kde se již nacházela keš samotná. Docela nás pobavilo, když nám souřadnice jen potvrdili domněnku, že keš je tam, kde si přítelkyně již při příchodu myslela. Bohužel ve slunečném nedělním odpoledni zde bylo lidí opravdu jako na nádraží a tak jsme byli nuceni keš ponechat osudu a vrátit se sem někdy jindy v příznivější dobu.
Vypravili jsme se tedy na souřadnice další keše. Na nich nás čekalo získání letopočtu a následné vyřešení soustavy rovnic. Perfektní na procvičení. Výpočtem získané souřadnice pak vedly také na dosti frekventované míste, takže jsme naše dnešní kešení považovali za skončené a vydali se přes cukrárnu domů.
Při řešení soustavy
K večeru nám to ale nedalo a zašli jsme znovu na nádraží, zkusit najít alespoň zde ukrytou keš. Přítelkyně hledala dlouho, bohužel marně. Zkusil jsem to tedy já a zadařilo se. Ruka nahmatala krabičku, vytáhl jsem jí z úkrytu a chtěl jsem rychle zmizet, když v tom hrozná rána a hvezdičky před očima. V tom fofru jsme totiž zapomněl na všechny ty na webu psané rady, ať při hledání dáváme pozor a smál jsem se lidem, kteří psali, že se málem praštili do hlavy. Musím říct, že já se do ní praštil a to opravdu hodně. Byl to fofr asi jako když sprinter startuje z bloků a hlavou vrazí do pořádného kusu poctivé oceli. Leč nedalo se nic dělat a tak jsem se smíchem odkráčel opodál. Přítelkyně se mezitím málem smíchy počurala. Když jsme se oba sklidnili, zapsali jsme log ukryli keš zpět a šli již domů plni nových zářitků a s boulí na hlavě.
Nádražní budova v šeru večera
